Karafiát učitel a vychovatel
Karafiátova práce církevního učitele a vychovatele je do určité míry
provázaná také s aktivitou
misionářskou a pastorační, protože se v ní snaží nejen naučit mladé lidi
znalostem, ale působí na
ně také duchovně.
Jako vychovatel působil Karafiát devět měsíců v Kolíně nad Rýnem v rodině
člena elberfeldského
reformovaného sboru pana Langena. Byla to Karafiátova první zkušenost s
vychovatelským povoláním.
Z Pamětí spisovatele Broučků se dovídáme, že měl Karafiát na starosti
celkem šest dětí, ale práce
s nimi byla nenáročná. Děti
jej přijaly za právoplatného člena rodiny a nejstarší Jákob se stal jeho
dlouholetým přítelem[177].
Když Karafiát splnil své denní povinnosti např. úkoly s dětmi,
hru na piano, biblickou hodinu apod., zbylo mu ještě mnoho času na jeho
vlastní, převážně biblická
studia. O své práci ve svých pamětech napsal: „Kolínské místo bylo pro mne
převzácné zátiší. Vybral
mi je sám Hospodin, a byl se mnou, jako
byl s Josefem v Egyptě.“[178]
Za první učitelskou zkušenost Jana Karafiáta můžeme považovat výuku
konfirmandů[179] v Telecím roku
1869. Karafiát na toto období vzpomíná velmi rozpačitě. Nedokáže zapomenout
na milé tváře dětí,
jejich radost a veselí,
ale na druhé straně cítí veliké zklamání, protože děti nejsou vychovávány v
pravé víře a jejich
náboženské znalosti jsou mizivé. Uvědomuje si, že podobně na tom jsou i
děti v jiných farnostech.
Když Karafiát v pamětech popisuje vzhled i povahy svých konfirmandů, nelze
si nevšimnout, že celá
pasáž je prostoupena vřelým citem a laskavým humorem. Z Karafiátových slov
cítíme něhu a laskavost.
Z jeho slov můžeme usoudit, že se mu práce s dětmi líbila a že měl děti
velmi rád.
Téměř tři roky (1872 – 1875) strávil Karafiát jako zaměstnanec učitelského
semináře v Čáslavi.
Tuto dobu nazývá „nešťastným podnikem“[180]. Na místo nastupoval s tím, že
bude pouze duchovním
správcem, ale jeho pozice nebyla právně potvrzena. Od nástupu Karafiáta
provázely těžkosti. Byl
obviněn kvůli údajnému přesvědčování katolických dětí k přestupu do
evangelické církve, přidalo se
obvinění kvůli porušování mravů, dostavily se i spory s ředitelem semináře.
Učitelský ústav měl
vysoké dluhy. Žalostné podmínky semináře se nezlepšily ani během dalších
let
a seminář byl roku 1903 rozpuštěn.
V Čáslavi Karafiát vyučoval náboženství, češtinu (literaturu a sloh), dále
logiku a psychologii.
Poté, co náhle odešel jeden z učitelů, se Karafiát ujal i výuky hudby.
Vedle společné krátké ranní
a večerní pobožnosti a nedělní bohoslužby
pro chovance míval Karafiát ještě večerní bohoslužby pro dospělé.
Jako učitel Karafiát vytvořil denní plán, který se striktně dodržoval.
Nechal
se inspirovat středoškolskými léty strávenými v Güterslohe. I když byl
učitelem,
řád dodržoval se svými svěřenci, společně s nimi snídal i obědval, což bylo
podle Karafiáta velmi
dobré pro vzájemný vztah. Karafiát sice večeřel sám, ale někdy
ke svému stolu pozval i pár chlapců.
V Pamětech spisovatele Broučků vzpomíná Karafiát na své chovance s vřelým
tónem. Myslím, že v nich
nejednou spatřoval sám sebe. Chlapci byli většinou z ne příliš bohatých
poměrů, stejně jako
Karafiát, když nastupoval
na gymnázium. Ve svých znalostech nebyli nijak výteční, ale byli snaživí a
poctiví. K Božímu Slovu
přistupovali s úctou. Karafiát s nimi vycházel dobře.
Práce v semináři nebyla pro Karafiáta snadná. Při nástupu do Čáslavi mu
jistě chyběly zkušenosti.
Nechyběla mu však pevná vůle a odhodlání splnit svůj úkol tak, jak se po
něm žádalo. Dokonce zřídil
pro děti tzv. nedělní školu, i když to nebylo jeho povinností.
Podle mého názoru Karafiát vzhledem k těžkostem, které u své práce zažil,
k vychovatelskému ani
učitelskému povolání nepřilnul. Neznamená to ale,
že by neměl děti nebo mládež rád.
Jako učitel si nejvíce oblíbil vysokoškolské studenty. Při svém působení v
Praze, jak jsme se již
zmínili, navštěvoval spolek Jeronym, ve kterém nacházel mezi studenty „ryzí
humanismus“[181].
Přednášky, které v Jeronymu míval,
se pro velký zájem často přenesly na Smetanku.
Jako učitel a vychovatel se Karafiát projevil jako člověk velmi zodpovědný.
Myslím, že Karafiát byl
dobrým organizátorem a přirozenou autoritou. Svým slovem jistě dokázal
upoutat pozornost řady
studentů i mladých lidí. Jeho učení bylo vždy spojeno s vírou, takže chtěl
své žáky obohatit
znalostmi a zároveň usiloval
o prohloubení jejich víry. Boha a slovo Boží připomínal při každé
příležitosti, žádnou vyučovací
hodinu nezačal bez modlitby. I v učitelské a vychovatelské profesi
se Karafiát ukázal jako muž víry.
stať Františka Bednáře ve sborníku Nad Karafiátovými Broučky, která
pojednává o životě a díle Jana
Karafiáta.
ZDROJE – (mimo jiné) - IRENA MATKOVSKÁ, diplomová práce.
Seznam literárních pramenů
§ Erben, F.ed.: Z dopisů spisovatele „Broučků“ Jana Karafiáta. Chleby
1934.
§ Karafiát, J.: Broučci. Praha, Albatros 1989.
§ Karafiát, J.: Broučkova pozůstalost. Praha 1900.
§ Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919
§ Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků II. Praha 1921.
§ Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922.
§ Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923.
§ Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928.
* Karafiát, J.: Jan Žižka. Reformované listy 1901, č. 1, s. 1.
* Karafiát, J.: Kamarádi. Praha 1908.
* Karafiát, J.: Mistr Jan Hus. Praha 1922.
* Karafiát, J.: Reformovaný katechismus. Praha 1901.
* Karafiát, J.: Reformované listy 1896 – 1905.
* Karafiát, J.: Reformovaný zpěvník. Praha 1904.
* Karafiát, J.: Rozbor kralického Nového zákona co do řeči a překladu.
Praha 1878.
* Karafiát, J.: Šestnáctero pražských kázání. Praha 1905.
§ Karafiát, J.: Žádného neviděli než samého Ježíše. Reformované listy,
1897, č.
Seznam použité literatury
§ Balcar, L. ed.: Nad Karafiátovými Broučky. Praha 1941.
§ Bartoš, F. M.: Jan Karafiát proti F. Palackému. In: Knihy a zápasy.
Praha 1948
§ Bible kralická. Praha 1913.
§ Čapek, J. B.: Broučci jako dílo umělecké. In: Nad Karafiátovými Broučky.
Praha 1941
§ Havránková, Z.: Memoárový žánr a jeho místo v literární teorii. Bulletin
Ústavu ruského jazyka a
literatury XI. 1967.
§ Herben, J.: Kniha vzpomínek. Praha 1936.
§ Holý, J.,Lehár J a kol.: Česká literatura od počátků k dnešku. Lidové
noviny, Praha 2006.
§ Hromádka, J.L.: Jan Karafiát. Praha 1925.
§ Chaloupka, O.: Příruční slovník české literatury. Brno 2005.
§ Kardin, V.: Segodnja o včarašnem. Moskva 1961.
§ Kolektiv autorů: Lexikon české literatury. Academia, Praha 1993.
§ Kolektiv autorů: Spisovatelé 19. a počátku 20. století. Československý
spisovatel, Praha 1982.
§ Kozák, B.: Ilustrace Broučků. In: Nad Karafiátovými Broučky, Praha 1941.
§ Machala, L., Petrů, E. a kol.: Panorama české literatury. Rubico,
Olomouc 1994.
§ Mocná, D., Peterka, J. a kol.: Encyklopedie literárních žánrů. Praha
2004.
§ Šimek, J. B.: Jan Karafiát. Život a dílo. In: Karafiátova čítanka, Praha
1924
§ Trzynadlowski, J.: Struktura relaci pamiętnikarskiej. In: Księga
pamiątkova ku czci Stanisława
Pigonia, Kraków 1961.
§ Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984.
§ Válek, V.: Memoárová literatura 20. století. Cerm, Brno 2000.
§ Váša, P.: V Praze: Paměti (2. díl). Praha 1947.
Seznam novinových a časopiseckých článků
* Havlíček, J. E.: Příspěvky Jana Karafiáta k české literární historii.
Jednota bratrská, XLVI,
1969, č. 10, s. 143 – 145.
* Havránek, A.: Karafiátův rozbor jazyka Kralické bible. Kostnické jiskry
19. a 26. 9., 3., 10.,
17. a 24.10. 1979.
* Karafiát, J.: Jan Žižka. Reformované listy 1901, č. 1, s. 1.
* Karafiát, J.: K historii „Broučků“. Reformované listy, 1903, č.3, s.20.
* Karafiát, J.: Kterak dcera přilnula k matce a matka k dceři.
Reformované listy, 1897, č. 1, 15.
* Karafiát, J.: Neopouštějme společného shromáždění svého. Reformované
listy, 1896, č. 6, s. 86.
* Karafiát, J.: O manželství. Reformované listy, 1900, č. 3, s. 44.
* Karafiát, J.: Staré české ideály. Reformované listy, 1896, č. 1, s. 2.
* Karafiát, J.: Po komže to dítě jest?. Reformované listy, 1896, č. 5,
s. 79.
* Karafiát, J.: Žádného neviděli než samého Ježíše. Reformované listy,
1897, č. 3, s. 34.
________________________________
[1] Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s. 11.
[2] Karafiát, J.: Paměti spisovatele broučků I. – V. Praha 1919, 1921,
1922, 1923 a 1928.
[3] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 217.
[4] Badatelé se memoáristce věnovali ve studiích:
Trzynadlowski, J.: Struktura relaci pamiętnikarskiej. In: Księga
pamiątkowa ku czci Stanisława
Pigonia, Kraków 1961.
Kardin, V.: Segodnja o včerašnem, Moskva 1961.
S jejich názory a postoji nás v díle K specifičnosti memoárové literatury
seznamuje literární
teoretik Vlastimil Válek.
[5] Srov. Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s.
36.
[6] Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s. 34.
[7] Srov. Tamtéž. s. 34.
[8] Srov. Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s.
38.
[9] Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s. 64.
[10] Číslo určuje dobu působení Jana Karafiáta v Praze, kterou Karafiát
zahrnuje do svých pamětí.
Celková doba strávená Janem Karafiátem v Praze činí třicet čtyři let.
Karafiát zemřel v Praze roku
1929, dva roky po sepsání (a vydání) posledního dílu svých pamětí.
[11] Srov. Mocná, D., Peterka, J. a kol.: Encyklopedie literárních žánrů.
Praha 2004, s. 436.
[12] Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s. 11 a
76.
[13] Srov. Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s.
66.
[14] Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s. 65.
[15] Tamtéž. s. 71.
[16] Srov. Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s.
79.
[17] Srov. Tamtéž. s. 81.
[18] Havránková, Z.: Memoárový žánr a jeho místo v literární teorii.
Bulletin Ústavu ruského
jazyka a literatury XI. 1967, s. 43.
[19] Srov. Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s.
46.
[20] Srov. Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s.
92.
[21] Srov. Tamtéž. s. 94.
[22] Srov. Tamtéž. s. 46.
[23] Srov. Tamtéž. s. 92.
[24] Pro výpočet mezičasového faktoru jsme použili vždy poslední rok
časového období, které daný
díl pamětí zahrnoval. Od času vyprávění jsme tento rok odečetli. Výsledek
ukazuje počet let.
[25] Jako čas vyprávění uvádíme rok, ve kterém Karafiát jednotlivé díly
svých pamětí dopsal.
[26] Aktuální rok, kdy se zabýváme Karafiátovými pamětmi.
[27] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 132.
[28] Srov. Havránková, Z.: Memoárový žánr a jeho místo v literární teorii.
Bulletin Ústavu ruského
jazyka a literatury XI. 1967, s. 43.
[29] Havránková, Z.: Memoárový žánr a jeho místo v literární teorii.
Bulletin Ústavu ruského
jazyka a literatury XI. 1967, s. 43.
[30] Srov. Tamtéž s. 71.
[31] Broučci pro malé i velké děti vyšli poprvé v roce 1876.
[32] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1927, s. 218.
[33] Tamtéž. s. 218.
[34] Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984.
[35] Srov. Tamtéž. s. 81 – 83.
[36] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 98.
[37] Tamtéž. s. 7.
[38] Historická data a jména čerpal v knize Pamětí městečka Imramova od F.
Stilla, Polička 1899.
[39] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 97.
[40] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 72.
[41] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 193.
[42] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 297.
[43] Srov. Tamtéž. s. 189.
[44] V protestantských církvích označuje slovo vikář čerstvého absolventa
(případně ještě studenta)
teologické školy, který vykonává praxi v některém konkrétním sboru a
připravuje se tak jako
pomocník (zástupce) kazatele na své kazatelské povolání (zdroj:
http://cs.wikipendia.org)
[45] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s.156.
[46] Bartoš, F. M.: Jan Karafiát proti F. Palackému. In: Knihy a zápasy.
Praha 1948, s. 308 – 313.
[47] Srov. Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 128 a 158.
[48] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 128.
[49] Srov. Havlíček, J. E.: Příspěvky Jana Karafiáta k české literární
historii. Jednota bratrská,
XLVI, 1969, č. 10, s. 143 – 145.
[50] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s.159.
[51] Srov. Tamtéž. s.128 a 159.
[52] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s.128 a 159.
[53] V evangelické církvi je konfirmace přijetím dítěte mezi dospělé členy
sboru a zároveň prvním
přijetím Večeře Páně (evangelíci přijímají pod obojí).
[54] Srov. Šimek, J. B.: Jan Karafiát. Život a dílo. In: Karafiátova
čítanka. Praha, Kalich 1924,
s. 10.
[55] Srov. Čapek, J. B.: Broučci jako dílo umělecké. In: Nad Karafiátovými
Broučky. Praha 1941, s.
67.
[56] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s.
320-321.
[57] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 321.
[58] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 321.
[59] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků II. Praha 1921, s. 282 a III.
s. 322.
[60] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 238.
[61] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 322.
[62] Srov. Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 193.
[63] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 193-194.
[64] Herben, J.: Kniha vzpomínek. Družstevní práce, Praha 1936, s. 143.
[65] Srov. Herben, J.: Kniha vzpomínek. Družstevní práce, Praha 1936, s.
144.
[66] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 152.
[67] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 193.
[68] Srov. Herben, J.: Kniha vzpomínek. Družstevní práce, Praha 1936, s.
144.
[69] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 321-322.
[70] Karafiát, J.: K historii „Broučků“. Reformované listy, 1903, č.3,
s.20.
[71] Soupis jednotlivých vydání Broučků do r. 1941 sestavil a do svého
sborníku Nad Karafiátovými
Broučky zařadil Lubomír Balcar.
[72] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků II. Praha 1921, s.134.
[73] Tamtéž. s. 126.
[74] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 37.
[75] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 75.
[76] Karafiát, J.: Broučci. Praha, Albatros 1989, s.57.
[77] Jedná se o Jákoba Langena z Kolína nad Rýnem. Karafiát byl jeho
vychovatelem a později jeho
dobrým přítelem.
[78] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s.313.
[79] Tamtéž. s.313.
[80] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 198.
[81] Karafiát, J.: Broučci. Praha, Albatros 1989, s. 66.
[82] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s.145 –
146.
[83] Karafiát, J.: Broučci. Praha, Albatros 1989, s. 79.
[84] Tamtéž. s. 79.
[85] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 98.
[86] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 166.
[87] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s.45.
[88] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 11-
16.
[89] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 135.
[90] Karafiát, J.: Broučci. Praha, SPN 1989, s. 6.
[91] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 103.
[92] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků II. Praha 1921, s. 222.
[93] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 215.
[94] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 215.
[95] Karafiát, J.: Broučkova pozůstalost. Praha 1900, s. 33.
[96] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 195.
[97] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků II. Praha 1921, s. 139.
[98] Tamtéž. s. 164.
[99] Tamtéž. s. 260.
[100] Karafiát, J.: Broučkova pozůstalost. Praha, 1900, s. 97.
[101] Tamtéž. s. 58.
[102] Jedná se žalmy : „Výbornéť jest, aby milostí upevněno bylo srdce“
(Žid 13, 9) a „Od tebe jest
píseň má“ (Žalm 22, 26)
[103] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s.
176.
[104] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků II. Praha 1921, s. 229.
[105] Tamtéž. s. 228.
[106] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 179.
[107] Pojednání o lidských přídavcích v našem překladu Písma svatého +
Úvahy o našem překladu Písma
svatého. Hlasy ze Siona 15. 4. 1867.
[108] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 178
─ 179.
[109] Část III, Praha 1923, str. 178 – 180.
[110] Karafiát, J.: Rozbor kralického Nového zákona co do řeči a překladu.
Praha 1878. Citováno
podle: Havránek, A.: Karafiátův rozbor jazyka Kralické bible. Kostnické
jiskry, 19. a 26. 9., 3.,
10., 17. a 24. 10 1979.
[111] Srov. Tamtéž.
[112] Karafiát, J.: Rozbor kralického Nového zákona co do řeči a překladu.
Praha 1878. Citováno
podle: Havránek, A.: Karafiátův rozbor jazyka Kralické bible. Kostnické
jiskry, 19. a 26. 9., 3.,
10., 17. a 24. 10 1979.
[113] Karafiát, J.: Rozbor kralického Nového zákona co do řeči a překladu.
Praha 1878.
[114] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1923, s. 185.
[115] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s.
192.
[116] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 192.
[117] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 213
– 214.
[118] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 214.
[119] Tamtéž. s. 23.
[120] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s.
136.
[121] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 137.
[122] Tamtéž s. 138 – 139.
[123] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 152.
[124] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 160
– 161.
[125] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 177.
[126] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 187.
[127] Tamtéž. s. 187.
[128] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 197
– 202.
[129] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 206.
[130] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 159.
[131] Tamtéž s. 162.
[132] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 151.
[133] Srov. Herben, J.: Kniha vzpomínek. Družstevní práce, 1936, s.153.
[134] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 154.
[135] Bible kralická (Řím 1, 16)
[136] Karafiát, J.: Rozbor kralického Nového zákona co do řeči a překladu.
Praha 1878. Citováno
podle: Havránek, A.: Karafiátův rozbor jazyka Kralické bible. Kostnické
jiskry, 19. a 26. 9., 3.,
10., 17. a 24. 10 1979.
[137] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 155.
[138] Reformované listy, 1897, č. 1, s. 15.
[139] Reformované listy, 1896, č. 5, s. 79.
[140] Žádného neviděli než samého Ježíše. Reformované listy, 1897, č. 3,
s. 34.
[141] Neopouštějme společného shromáždění svého. Reformované listy, 1896,
č. 6, s. 86.
[142] Reformované listy, 1900, č. 3, s. 44.
[143] Reformované listy, 1898, č. 2, s. 31.
[144] Reformované listy, 1896, č. 1, s. 2.
[145] Výraz Jana Karafiáta pro duchovně probuzenou církev.
[146] Reformované listy 1901, č. 1, s. 1.
[147] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 151 – 158.
[148] Tamtéž. s. 157.
[149] Tamtéž. s. 157.
[150] Poprvé vyšlo 1876. Autor se pod knihu poprvé podepsal až s vydáním
roku 1912. Ale již roku
1903 byl v Reformovaných listech uveřejněn článek „K historii Broučků“, kde
se Karafiát k autorství
doznal.
[151] Herben, J.: Kniha vzpomínek. Praha 1934.
[152] Srov. Tamtéž. s. 150.
[153] Váša, P.: V Praze: Paměti (2. díl). Praha 1947.
[154] Hromádka, J.L.: Jan Karafiát. Praha 1925.
[155] V roce 1922 se stal docentem, roku 1926 profesorem Husovy fakulty v
Praze.
[156] Erben, F.ed.: Z dopisů spisovatele „Broučků“ Jana Karafiáta. Chleby
1934.
[157] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 124
– 125.
[158] Srov. Tamtéž. s. 102.
[159] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 34.
[160] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků II. Praha 1921, s. 69.
[161] Srov. Tamtéž. s. 134.
[162] Trendelenburg, F. A.: Logische Untersuchungen. Berlin, 1840.
[163] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s.
222.
[164] R. 1876 vyšel bez autorova podpisu pod názvem Křesťanská učení, od
r.1923 vychází jako
Katechismus Jana Karafiáta.
[165] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 200.
[166] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 321.
[167] Bednář, F.: Jan Karafiát, jeho život a dílo. In: Nad Karafiátovými
Broučky. Praha 1941, s.
44.
[168] Hromádka, J.L.: Jan Karafiát. Praha 1925, s. 46.
[169] Váša, P.: V Praze: Paměti (2. díl.), Praha 1947, s. 66.
[170] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 138
– 139.
[171] Herben, J.: Kniha vzpomínek. Praha 1936.s. 146.
[172] Srov. Váša, P.: V Praze: Paměti (2. díl.), Praha 1947, s. 66.
[173] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1919, s. 339.
[174] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 151.
[175] První evangelická fakulta vznikla v Praze roku 1919.
[176] Bednář, F.: Jan Karafiát, jeho život a dílo. In: Nad Karafiátovými
Broučky. Praha 1941, s.
31.
[177] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 19123, s.
11- 20.
[178] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 19123, s. 29.
[179] Konfirmace je přijetí dítěte mezi „právoplatné“ členy církevního
sboru. Při konfirmaci dítě
poprvé přijímá Tělo páně (hostii).
[180] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 19123, s.
265.
[181] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 19128, s. 18.
[182] Srov. Reformované listy, 1896, č. 1, s.1.
[183] K historii Broučků. Reformované listy, 1903, č. 3, s.20.
[184] Tamtéž. s. 20.
[185] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s.176.
[186] Erben, F.ed.: Z dopisů spisovatel „Broučků“ Jana Karafiáta. Chleby
1934, s. 13.
[187] Kozák, B.: Ilustrace Broučků. In: Nad Karafiátovými Broučky. Praha
1941, s. 118.
Karafiátova práce církevního učitele a vychovatele je do určité míry
provázaná také s aktivitou
misionářskou a pastorační, protože se v ní snaží nejen naučit mladé lidi
znalostem, ale působí na
ně také duchovně.
Jako vychovatel působil Karafiát devět měsíců v Kolíně nad Rýnem v rodině
člena elberfeldského
reformovaného sboru pana Langena. Byla to Karafiátova první zkušenost s
vychovatelským povoláním.
Z Pamětí spisovatele Broučků se dovídáme, že měl Karafiát na starosti
celkem šest dětí, ale práce
s nimi byla nenáročná. Děti
jej přijaly za právoplatného člena rodiny a nejstarší Jákob se stal jeho
dlouholetým přítelem[177].
Když Karafiát splnil své denní povinnosti např. úkoly s dětmi,
hru na piano, biblickou hodinu apod., zbylo mu ještě mnoho času na jeho
vlastní, převážně biblická
studia. O své práci ve svých pamětech napsal: „Kolínské místo bylo pro mne
převzácné zátiší. Vybral
mi je sám Hospodin, a byl se mnou, jako
byl s Josefem v Egyptě.“[178]
Za první učitelskou zkušenost Jana Karafiáta můžeme považovat výuku
konfirmandů[179] v Telecím roku
1869. Karafiát na toto období vzpomíná velmi rozpačitě. Nedokáže zapomenout
na milé tváře dětí,
jejich radost a veselí,
ale na druhé straně cítí veliké zklamání, protože děti nejsou vychovávány v
pravé víře a jejich
náboženské znalosti jsou mizivé. Uvědomuje si, že podobně na tom jsou i
děti v jiných farnostech.
Když Karafiát v pamětech popisuje vzhled i povahy svých konfirmandů, nelze
si nevšimnout, že celá
pasáž je prostoupena vřelým citem a laskavým humorem. Z Karafiátových slov
cítíme něhu a laskavost.
Z jeho slov můžeme usoudit, že se mu práce s dětmi líbila a že měl děti
velmi rád.
Téměř tři roky (1872 – 1875) strávil Karafiát jako zaměstnanec učitelského
semináře v Čáslavi.
Tuto dobu nazývá „nešťastným podnikem“[180]. Na místo nastupoval s tím, že
bude pouze duchovním
správcem, ale jeho pozice nebyla právně potvrzena. Od nástupu Karafiáta
provázely těžkosti. Byl
obviněn kvůli údajnému přesvědčování katolických dětí k přestupu do
evangelické církve, přidalo se
obvinění kvůli porušování mravů, dostavily se i spory s ředitelem semináře.
Učitelský ústav měl
vysoké dluhy. Žalostné podmínky semináře se nezlepšily ani během dalších
let
a seminář byl roku 1903 rozpuštěn.
V Čáslavi Karafiát vyučoval náboženství, češtinu (literaturu a sloh), dále
logiku a psychologii.
Poté, co náhle odešel jeden z učitelů, se Karafiát ujal i výuky hudby.
Vedle společné krátké ranní
a večerní pobožnosti a nedělní bohoslužby
pro chovance míval Karafiát ještě večerní bohoslužby pro dospělé.
Jako učitel Karafiát vytvořil denní plán, který se striktně dodržoval.
Nechal
se inspirovat středoškolskými léty strávenými v Güterslohe. I když byl
učitelem,
řád dodržoval se svými svěřenci, společně s nimi snídal i obědval, což bylo
podle Karafiáta velmi
dobré pro vzájemný vztah. Karafiát sice večeřel sám, ale někdy
ke svému stolu pozval i pár chlapců.
V Pamětech spisovatele Broučků vzpomíná Karafiát na své chovance s vřelým
tónem. Myslím, že v nich
nejednou spatřoval sám sebe. Chlapci byli většinou z ne příliš bohatých
poměrů, stejně jako
Karafiát, když nastupoval
na gymnázium. Ve svých znalostech nebyli nijak výteční, ale byli snaživí a
poctiví. K Božímu Slovu
přistupovali s úctou. Karafiát s nimi vycházel dobře.
Práce v semináři nebyla pro Karafiáta snadná. Při nástupu do Čáslavi mu
jistě chyběly zkušenosti.
Nechyběla mu však pevná vůle a odhodlání splnit svůj úkol tak, jak se po
něm žádalo. Dokonce zřídil
pro děti tzv. nedělní školu, i když to nebylo jeho povinností.
Podle mého názoru Karafiát vzhledem k těžkostem, které u své práce zažil,
k vychovatelskému ani
učitelskému povolání nepřilnul. Neznamená to ale,
že by neměl děti nebo mládež rád.
Jako učitel si nejvíce oblíbil vysokoškolské studenty. Při svém působení v
Praze, jak jsme se již
zmínili, navštěvoval spolek Jeronym, ve kterém nacházel mezi studenty „ryzí
humanismus“[181].
Přednášky, které v Jeronymu míval,
se pro velký zájem často přenesly na Smetanku.
Jako učitel a vychovatel se Karafiát projevil jako člověk velmi zodpovědný.
Myslím, že Karafiát byl
dobrým organizátorem a přirozenou autoritou. Svým slovem jistě dokázal
upoutat pozornost řady
studentů i mladých lidí. Jeho učení bylo vždy spojeno s vírou, takže chtěl
své žáky obohatit
znalostmi a zároveň usiloval
o prohloubení jejich víry. Boha a slovo Boží připomínal při každé
příležitosti, žádnou vyučovací
hodinu nezačal bez modlitby. I v učitelské a vychovatelské profesi
se Karafiát ukázal jako muž víry.
stať Františka Bednáře ve sborníku Nad Karafiátovými Broučky, která
pojednává o životě a díle Jana
Karafiáta.
ZDROJE – (mimo jiné) - IRENA MATKOVSKÁ, diplomová práce.
Seznam literárních pramenů
§ Erben, F.ed.: Z dopisů spisovatele „Broučků“ Jana Karafiáta. Chleby
1934.
§ Karafiát, J.: Broučci. Praha, Albatros 1989.
§ Karafiát, J.: Broučkova pozůstalost. Praha 1900.
§ Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919
§ Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků II. Praha 1921.
§ Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922.
§ Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923.
§ Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928.
* Karafiát, J.: Jan Žižka. Reformované listy 1901, č. 1, s. 1.
* Karafiát, J.: Kamarádi. Praha 1908.
* Karafiát, J.: Mistr Jan Hus. Praha 1922.
* Karafiát, J.: Reformovaný katechismus. Praha 1901.
* Karafiát, J.: Reformované listy 1896 – 1905.
* Karafiát, J.: Reformovaný zpěvník. Praha 1904.
* Karafiát, J.: Rozbor kralického Nového zákona co do řeči a překladu.
Praha 1878.
* Karafiát, J.: Šestnáctero pražských kázání. Praha 1905.
§ Karafiát, J.: Žádného neviděli než samého Ježíše. Reformované listy,
1897, č.
Seznam použité literatury
§ Balcar, L. ed.: Nad Karafiátovými Broučky. Praha 1941.
§ Bartoš, F. M.: Jan Karafiát proti F. Palackému. In: Knihy a zápasy.
Praha 1948
§ Bible kralická. Praha 1913.
§ Čapek, J. B.: Broučci jako dílo umělecké. In: Nad Karafiátovými Broučky.
Praha 1941
§ Havránková, Z.: Memoárový žánr a jeho místo v literární teorii. Bulletin
Ústavu ruského jazyka a
literatury XI. 1967.
§ Herben, J.: Kniha vzpomínek. Praha 1936.
§ Holý, J.,Lehár J a kol.: Česká literatura od počátků k dnešku. Lidové
noviny, Praha 2006.
§ Hromádka, J.L.: Jan Karafiát. Praha 1925.
§ Chaloupka, O.: Příruční slovník české literatury. Brno 2005.
§ Kardin, V.: Segodnja o včarašnem. Moskva 1961.
§ Kolektiv autorů: Lexikon české literatury. Academia, Praha 1993.
§ Kolektiv autorů: Spisovatelé 19. a počátku 20. století. Československý
spisovatel, Praha 1982.
§ Kozák, B.: Ilustrace Broučků. In: Nad Karafiátovými Broučky, Praha 1941.
§ Machala, L., Petrů, E. a kol.: Panorama české literatury. Rubico,
Olomouc 1994.
§ Mocná, D., Peterka, J. a kol.: Encyklopedie literárních žánrů. Praha
2004.
§ Šimek, J. B.: Jan Karafiát. Život a dílo. In: Karafiátova čítanka, Praha
1924
§ Trzynadlowski, J.: Struktura relaci pamiętnikarskiej. In: Księga
pamiątkova ku czci Stanisława
Pigonia, Kraków 1961.
§ Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984.
§ Válek, V.: Memoárová literatura 20. století. Cerm, Brno 2000.
§ Váša, P.: V Praze: Paměti (2. díl). Praha 1947.
Seznam novinových a časopiseckých článků
* Havlíček, J. E.: Příspěvky Jana Karafiáta k české literární historii.
Jednota bratrská, XLVI,
1969, č. 10, s. 143 – 145.
* Havránek, A.: Karafiátův rozbor jazyka Kralické bible. Kostnické jiskry
19. a 26. 9., 3., 10.,
17. a 24.10. 1979.
* Karafiát, J.: Jan Žižka. Reformované listy 1901, č. 1, s. 1.
* Karafiát, J.: K historii „Broučků“. Reformované listy, 1903, č.3, s.20.
* Karafiát, J.: Kterak dcera přilnula k matce a matka k dceři.
Reformované listy, 1897, č. 1, 15.
* Karafiát, J.: Neopouštějme společného shromáždění svého. Reformované
listy, 1896, č. 6, s. 86.
* Karafiát, J.: O manželství. Reformované listy, 1900, č. 3, s. 44.
* Karafiát, J.: Staré české ideály. Reformované listy, 1896, č. 1, s. 2.
* Karafiát, J.: Po komže to dítě jest?. Reformované listy, 1896, č. 5,
s. 79.
* Karafiát, J.: Žádného neviděli než samého Ježíše. Reformované listy,
1897, č. 3, s. 34.
________________________________
[1] Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s. 11.
[2] Karafiát, J.: Paměti spisovatele broučků I. – V. Praha 1919, 1921,
1922, 1923 a 1928.
[3] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 217.
[4] Badatelé se memoáristce věnovali ve studiích:
Trzynadlowski, J.: Struktura relaci pamiętnikarskiej. In: Księga
pamiątkowa ku czci Stanisława
Pigonia, Kraków 1961.
Kardin, V.: Segodnja o včerašnem, Moskva 1961.
S jejich názory a postoji nás v díle K specifičnosti memoárové literatury
seznamuje literární
teoretik Vlastimil Válek.
[5] Srov. Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s.
36.
[6] Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s. 34.
[7] Srov. Tamtéž. s. 34.
[8] Srov. Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s.
38.
[9] Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s. 64.
[10] Číslo určuje dobu působení Jana Karafiáta v Praze, kterou Karafiát
zahrnuje do svých pamětí.
Celková doba strávená Janem Karafiátem v Praze činí třicet čtyři let.
Karafiát zemřel v Praze roku
1929, dva roky po sepsání (a vydání) posledního dílu svých pamětí.
[11] Srov. Mocná, D., Peterka, J. a kol.: Encyklopedie literárních žánrů.
Praha 2004, s. 436.
[12] Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s. 11 a
76.
[13] Srov. Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s.
66.
[14] Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s. 65.
[15] Tamtéž. s. 71.
[16] Srov. Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s.
79.
[17] Srov. Tamtéž. s. 81.
[18] Havránková, Z.: Memoárový žánr a jeho místo v literární teorii.
Bulletin Ústavu ruského
jazyka a literatury XI. 1967, s. 43.
[19] Srov. Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s.
46.
[20] Srov. Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984, s.
92.
[21] Srov. Tamtéž. s. 94.
[22] Srov. Tamtéž. s. 46.
[23] Srov. Tamtéž. s. 92.
[24] Pro výpočet mezičasového faktoru jsme použili vždy poslední rok
časového období, které daný
díl pamětí zahrnoval. Od času vyprávění jsme tento rok odečetli. Výsledek
ukazuje počet let.
[25] Jako čas vyprávění uvádíme rok, ve kterém Karafiát jednotlivé díly
svých pamětí dopsal.
[26] Aktuální rok, kdy se zabýváme Karafiátovými pamětmi.
[27] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 132.
[28] Srov. Havránková, Z.: Memoárový žánr a jeho místo v literární teorii.
Bulletin Ústavu ruského
jazyka a literatury XI. 1967, s. 43.
[29] Havránková, Z.: Memoárový žánr a jeho místo v literární teorii.
Bulletin Ústavu ruského
jazyka a literatury XI. 1967, s. 43.
[30] Srov. Tamtéž s. 71.
[31] Broučci pro malé i velké děti vyšli poprvé v roce 1876.
[32] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1927, s. 218.
[33] Tamtéž. s. 218.
[34] Válek, V.: K specifičnosti memoárové literatury. Brno 1984.
[35] Srov. Tamtéž. s. 81 – 83.
[36] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 98.
[37] Tamtéž. s. 7.
[38] Historická data a jména čerpal v knize Pamětí městečka Imramova od F.
Stilla, Polička 1899.
[39] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 97.
[40] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 72.
[41] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 193.
[42] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 297.
[43] Srov. Tamtéž. s. 189.
[44] V protestantských církvích označuje slovo vikář čerstvého absolventa
(případně ještě studenta)
teologické školy, který vykonává praxi v některém konkrétním sboru a
připravuje se tak jako
pomocník (zástupce) kazatele na své kazatelské povolání (zdroj:
http://cs.wikipendia.org)
[45] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s.156.
[46] Bartoš, F. M.: Jan Karafiát proti F. Palackému. In: Knihy a zápasy.
Praha 1948, s. 308 – 313.
[47] Srov. Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 128 a 158.
[48] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 128.
[49] Srov. Havlíček, J. E.: Příspěvky Jana Karafiáta k české literární
historii. Jednota bratrská,
XLVI, 1969, č. 10, s. 143 – 145.
[50] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s.159.
[51] Srov. Tamtéž. s.128 a 159.
[52] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s.128 a 159.
[53] V evangelické církvi je konfirmace přijetím dítěte mezi dospělé členy
sboru a zároveň prvním
přijetím Večeře Páně (evangelíci přijímají pod obojí).
[54] Srov. Šimek, J. B.: Jan Karafiát. Život a dílo. In: Karafiátova
čítanka. Praha, Kalich 1924,
s. 10.
[55] Srov. Čapek, J. B.: Broučci jako dílo umělecké. In: Nad Karafiátovými
Broučky. Praha 1941, s.
67.
[56] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s.
320-321.
[57] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 321.
[58] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 321.
[59] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků II. Praha 1921, s. 282 a III.
s. 322.
[60] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 238.
[61] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 322.
[62] Srov. Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 193.
[63] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 193-194.
[64] Herben, J.: Kniha vzpomínek. Družstevní práce, Praha 1936, s. 143.
[65] Srov. Herben, J.: Kniha vzpomínek. Družstevní práce, Praha 1936, s.
144.
[66] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 152.
[67] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 193.
[68] Srov. Herben, J.: Kniha vzpomínek. Družstevní práce, Praha 1936, s.
144.
[69] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 321-322.
[70] Karafiát, J.: K historii „Broučků“. Reformované listy, 1903, č.3,
s.20.
[71] Soupis jednotlivých vydání Broučků do r. 1941 sestavil a do svého
sborníku Nad Karafiátovými
Broučky zařadil Lubomír Balcar.
[72] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků II. Praha 1921, s.134.
[73] Tamtéž. s. 126.
[74] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 37.
[75] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 75.
[76] Karafiát, J.: Broučci. Praha, Albatros 1989, s.57.
[77] Jedná se o Jákoba Langena z Kolína nad Rýnem. Karafiát byl jeho
vychovatelem a později jeho
dobrým přítelem.
[78] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s.313.
[79] Tamtéž. s.313.
[80] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 198.
[81] Karafiát, J.: Broučci. Praha, Albatros 1989, s. 66.
[82] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s.145 –
146.
[83] Karafiát, J.: Broučci. Praha, Albatros 1989, s. 79.
[84] Tamtéž. s. 79.
[85] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 98.
[86] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 166.
[87] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s.45.
[88] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 11-
16.
[89] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 135.
[90] Karafiát, J.: Broučci. Praha, SPN 1989, s. 6.
[91] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 103.
[92] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků II. Praha 1921, s. 222.
[93] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 215.
[94] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 215.
[95] Karafiát, J.: Broučkova pozůstalost. Praha 1900, s. 33.
[96] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 195.
[97] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků II. Praha 1921, s. 139.
[98] Tamtéž. s. 164.
[99] Tamtéž. s. 260.
[100] Karafiát, J.: Broučkova pozůstalost. Praha, 1900, s. 97.
[101] Tamtéž. s. 58.
[102] Jedná se žalmy : „Výbornéť jest, aby milostí upevněno bylo srdce“
(Žid 13, 9) a „Od tebe jest
píseň má“ (Žalm 22, 26)
[103] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s.
176.
[104] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků II. Praha 1921, s. 229.
[105] Tamtéž. s. 228.
[106] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 179.
[107] Pojednání o lidských přídavcích v našem překladu Písma svatého +
Úvahy o našem překladu Písma
svatého. Hlasy ze Siona 15. 4. 1867.
[108] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 178
─ 179.
[109] Část III, Praha 1923, str. 178 – 180.
[110] Karafiát, J.: Rozbor kralického Nového zákona co do řeči a překladu.
Praha 1878. Citováno
podle: Havránek, A.: Karafiátův rozbor jazyka Kralické bible. Kostnické
jiskry, 19. a 26. 9., 3.,
10., 17. a 24. 10 1979.
[111] Srov. Tamtéž.
[112] Karafiát, J.: Rozbor kralického Nového zákona co do řeči a překladu.
Praha 1878. Citováno
podle: Havránek, A.: Karafiátův rozbor jazyka Kralické bible. Kostnické
jiskry, 19. a 26. 9., 3.,
10., 17. a 24. 10 1979.
[113] Karafiát, J.: Rozbor kralického Nového zákona co do řeči a překladu.
Praha 1878.
[114] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1923, s. 185.
[115] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s.
192.
[116] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 192.
[117] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 213
– 214.
[118] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 214.
[119] Tamtéž. s. 23.
[120] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s.
136.
[121] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 137.
[122] Tamtéž s. 138 – 139.
[123] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 152.
[124] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 160
– 161.
[125] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 177.
[126] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 187.
[127] Tamtéž. s. 187.
[128] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 197
– 202.
[129] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 206.
[130] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 159.
[131] Tamtéž s. 162.
[132] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 151.
[133] Srov. Herben, J.: Kniha vzpomínek. Družstevní práce, 1936, s.153.
[134] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 154.
[135] Bible kralická (Řím 1, 16)
[136] Karafiát, J.: Rozbor kralického Nového zákona co do řeči a překladu.
Praha 1878. Citováno
podle: Havránek, A.: Karafiátův rozbor jazyka Kralické bible. Kostnické
jiskry, 19. a 26. 9., 3.,
10., 17. a 24. 10 1979.
[137] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 155.
[138] Reformované listy, 1897, č. 1, s. 15.
[139] Reformované listy, 1896, č. 5, s. 79.
[140] Žádného neviděli než samého Ježíše. Reformované listy, 1897, č. 3,
s. 34.
[141] Neopouštějme společného shromáždění svého. Reformované listy, 1896,
č. 6, s. 86.
[142] Reformované listy, 1900, č. 3, s. 44.
[143] Reformované listy, 1898, č. 2, s. 31.
[144] Reformované listy, 1896, č. 1, s. 2.
[145] Výraz Jana Karafiáta pro duchovně probuzenou církev.
[146] Reformované listy 1901, č. 1, s. 1.
[147] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 151 – 158.
[148] Tamtéž. s. 157.
[149] Tamtéž. s. 157.
[150] Poprvé vyšlo 1876. Autor se pod knihu poprvé podepsal až s vydáním
roku 1912. Ale již roku
1903 byl v Reformovaných listech uveřejněn článek „K historii Broučků“, kde
se Karafiát k autorství
doznal.
[151] Herben, J.: Kniha vzpomínek. Praha 1934.
[152] Srov. Tamtéž. s. 150.
[153] Váša, P.: V Praze: Paměti (2. díl). Praha 1947.
[154] Hromádka, J.L.: Jan Karafiát. Praha 1925.
[155] V roce 1922 se stal docentem, roku 1926 profesorem Husovy fakulty v
Praze.
[156] Erben, F.ed.: Z dopisů spisovatele „Broučků“ Jana Karafiáta. Chleby
1934.
[157] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 124
– 125.
[158] Srov. Tamtéž. s. 102.
[159] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 34.
[160] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků II. Praha 1921, s. 69.
[161] Srov. Tamtéž. s. 134.
[162] Trendelenburg, F. A.: Logische Untersuchungen. Berlin, 1840.
[163] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s.
222.
[164] R. 1876 vyšel bez autorova podpisu pod názvem Křesťanská učení, od
r.1923 vychází jako
Katechismus Jana Karafiáta.
[165] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků III. Praha 1922, s. 200.
[166] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1928, s. 321.
[167] Bednář, F.: Jan Karafiát, jeho život a dílo. In: Nad Karafiátovými
Broučky. Praha 1941, s.
44.
[168] Hromádka, J.L.: Jan Karafiát. Praha 1925, s. 46.
[169] Váša, P.: V Praze: Paměti (2. díl.), Praha 1947, s. 66.
[170] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 1923, s. 138
– 139.
[171] Herben, J.: Kniha vzpomínek. Praha 1936.s. 146.
[172] Srov. Váša, P.: V Praze: Paměti (2. díl.), Praha 1947, s. 66.
[173] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 1919, s. 339.
[174] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s. 151.
[175] První evangelická fakulta vznikla v Praze roku 1919.
[176] Bednář, F.: Jan Karafiát, jeho život a dílo. In: Nad Karafiátovými
Broučky. Praha 1941, s.
31.
[177] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 19123, s.
11- 20.
[178] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 19123, s. 29.
[179] Konfirmace je přijetí dítěte mezi „právoplatné“ členy církevního
sboru. Při konfirmaci dítě
poprvé přijímá Tělo páně (hostii).
[180] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků IV. Praha 19123, s.
265.
[181] Srov. Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků V. Praha 19128, s. 18.
[182] Srov. Reformované listy, 1896, č. 1, s.1.
[183] K historii Broučků. Reformované listy, 1903, č. 3, s.20.
[184] Tamtéž. s. 20.
[185] Karafiát, J.: Paměti spisovatele Broučků I. Praha 1919, s.176.
[186] Erben, F.ed.: Z dopisů spisovatel „Broučků“ Jana Karafiáta. Chleby
1934, s. 13.
[187] Kozák, B.: Ilustrace Broučků. In: Nad Karafiátovými Broučky. Praha
1941, s. 118.
